O mně

Myslím, že to byl Alan Titchmarsh, který v jednom dílu seriálu o zahradničení „How to be a gardener“ řekl, že lidé se zahradníky nestávají, ale rodí …a popravdě řečeno, já si to myslím také :-) Již od mala mi bylo na zahradě mých rodičů dobře a záliba v pobytu mezi rostlinami (a v přírodě vůbec), mi zůstala až do současnosti.

     

                      No, kdo tohle uklidí :-)      Zahrada mých rodičů (kolem roku 1990). 

 

Moje první pokusy o vypěstování něčeho (zpravidla stromů) začaly někdy na střední škole a s tím, jak jsem se během let měnil já, měnilo se i spektrum rostlin, které jsem se pokoušel pěstovat. Mé prvotní nadšení pro pěstování stromů (akátů, dubů, platanů a borovic) se nejprve přesunulo k rostlinám léčebným (a psychoaktivním :-), po té k rostlinám okrasným a pokojovým (zejména orchidejím), aby nakonec zakotvilo u rostlin užitkových, tzn. zejména u pěstování ovoce a zeleniny.

    

Platan javorolistý (jeden z prvních mnou vypěstovaných stromů), třapatka úzkolistá a vrbina sehnutá (dárky ze Švýcarska), moje oblíbená orchidej :-)

Co se týče mého vzdělání, tak jsem nikdy žádný zahradní obor nestudoval (zahradní kurzy nepočítám), ale hrou osudu jsem se během studií na vysoké škole (obor Sociální pedagogika a volný čas na PdF MU) dostal o prázdninách do jedné malé švýcarské vesnice (Reiden, kanton Luzern), kde jsem získal práci v rodinném květinářství. Majitelem byl sympatický a neuvěřitelně energický zahradník (údajně prezident nějaké zahradnické společnosti, zřejmě se taky zahradníkem už narodil :-), který mě po dobu dvou měsíců učil, jak pečovat o rostliny na zahradě.

Fotky ze Švýcarska: květinářství, ve kterém jsem pracoval a bydlel, zahradník v ledovci a pohled na pole s květinami.

 

Po tom, co jsem se vrátil ze Švýcarska dostalo moje zahradní počínání trochu odbornější ráz a za rok na to také nový prostor, kde jsem se mohl jako zahradní realizovat. Městský byt na ulici Grohově jsem vyměnil za rodinný dům mých prarodičů v Brně-Bosonohách. Krátce po nastěhování jsem na zahradu vysadil několik ovocných stromů a keřů, jeden okrasný strom, který mi padl do oka v Lednicko-Valtickém areálu (Sophora japonica) a pár rostlin, které jsem dostal na rozloučenou, když jsem odjížděl ze Švýcarska. Zahradu jsem sice osázel pár rostlinami, ale byla to výsadba vcelku nahodilá a plná typických začátečnických chyb …ze kterých jsem se samozřejmě poučil (a skoro už je neopakuji :-).

 

Výsledek sice nebyl tak špatný, jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale o uceleném zahradním projektu bych určitě nehovořil. Při výsadbě mi tenkrát, kromě nemalého množství znalostí, chybělo něco daleko důležitějšího, a to byla vize toho, jak má zahrada vypadat.

 

Naštěstí to netrvalo dlouho a já na správných místech, potkal správné lidi, co mi doporučili správné knihy a do rukou dostala kniha Jaroslava Svobody „Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku“ a začal se tak pozvolna seznamovat s permakulturou. 

 

Bylo to těsně před tím, než jsem se rozhodl opustit svou dosavadní práci úředníka sociálního odboru Magistrátu města Brna a odcestovat na rok pracovních prázdnin do Kanady. Už před odjezdem mi bylo věděl, že v zahraničí budu hledat práci zahradníka. Jak jsem si usmyslel, tak jsem i udělal a až nečekaně rychle se stal zaměstnancem vancouverské firmy Gardenia Landscaping http://www.gardenialandscaping.com/, zabývající se tvorbou a údržbou zahrad.

  

 

   Fotky z Kanady: zahrady, o které jsem se staral.

 

Pro tuto firmu jsem pracoval více než rok, během kterého jsem se naučil něco o údržbě zahradní zeleně, ale taky vypozoroval, co a hlavně proč se mi na zahradách našich klientů líbí, případně nelíbí, co funguje a co ne. Tehdy jsem pomalu začal chápat, jak důležité je při tvorbě zahrady (a možná i při tvorbě obecně), ptát se, komu má dané dílo sloužit …a kdo je vlastně ten, komu dílo slouží. V Kanadě jsem měl hodně času přemýšlet nejenom nad těmito otázkami, ale také nad designem vlastní zahrady, který by mi přinášel co nejvíce užitku, byl pokud možno co nejméně náročný na údržbu a v neposlední řadě byl pro mě zajímavý i esteticky (protože, když to není krásné, tak to prostě nefunguje :-).

 

Zahrada v Bosonohách: divoké zákoutí zahrady, stavba konstrukce na vinnou révu (kameny pomáhají zachycovat teplo, což pomáhá při dozrávání hroznů a při prevenci proti houbovým chorobám, navíc slouží jako úkryt pro různé živočichy, kartón pod kameny dočastně zabrání prorůstání plevelů).

 

V té době jsem se již hodně zajímal o permakulturu, která se zdála poskytovat nejvíce odpovědí na otázky, které jsem si při promýšlení zahradního designu kladl. Můj zájem o permakulturu nakonec vedl k tomu, že jsem se po návratu ze zahraničí rozhodl absolvovat kurz permakulturního designu pořádaný brněnskou Lipkou (pracoviště Rozmarýnek). A jelikož mi celkově zahradnická práce přišla velice blízká a smysluplná, stal jsem se v roce 2014 podnikatelem, nabízející zahradnické služby pro veřejnost. 

 

Toť můj příběh! :-)